Na Samotce Desetidenní Experiment Patrik Štipák

v Blog, volnomyšlenkářství

9+1 Den Na Samotce Ve Španělsku. Bez ženy

Já snad ty datle sním všechny než ta Hanka dorazí. Jsem přece na samotce, tak si můžu dopřát. Opět jsem se natáhl v kuchyni do té nejvyšší poličky. Asi jsem měl mít snad o dvacet čísel míň, abych tam nedosáhl. A taky o trochu rozumu méně, abych nepoužil židličku a stejně si je zase nedal. Stoupl jsem si teď ke své pracovní poličce s hrstkou datlů a jdu vám nadatlovat příběh mého Španělského osiření. Ve stručnosti a ve zkratce.

Mám tu 19 stupňů v zádech, snad každý den jsem byl u moře a něco jsem si koupil. Shrnutí všech podcastů tohoto týdne na konci článku.

Jak to bylo doopravdy?

Po počátečním smutku, že jsem se s ženou viděl asi 32 hodin, jsem si řekl: „Patriku, buď trochu chlap, nebreč.“ No dobře to jsem si uplně neříkal. Měl jsem před sebou obrovský plán toho jak budu neuvěřitelně produktivní a jak doženu všechny resty na světě. Už po cestě z Girony jsem si v autě promítal co všechno během těch deseti dnů stihnu.

Měl jsem za sebou svých deset dnů v Čechách. Schůzky, rodina, přátelé, nápady a projekty, které dobyjou svět. Abych se do toho světa dostal, tak jsem si sedl a udělal své plán. Každý jednotlivý úkol dostal svůj post-it lísteček. Měl jsem jich asi čtyřicet, když jsem vypotřeboval všechny nápady.

Všechny lístečky jsem si utříbil do jednotlivých celků a naplánoval jsem si, co kdy stihnu. Hlavně to, prosím tě, nenacpi celé na sobotu. Tohle mi přesně říkala moje tabule, když jsem v pátek večer plánoval co udělám o víkendu. Dlužil jsem toho hodně a na spoustu stran. Motivovala mě představa, že tyhle úkoly, které před sebou na víkend mám nás můžou opravdu posunout na různé strany. Jmenovitě od Brna, do Spojených arabských emirátů nebo do Číny.

O víkendu jsem zasednul a měl jsem opravdu výdrž. Určitě to znáš, počáteční nadšený kdy toho uděláš nejvíc. Jenže ta tabule měla pravdu, tolik toho za sobotu nestihneš. Máš tu totiž psa. Musíš s ním ven. Ještě, že tak. Chytal jsem se stejně u toho, že jsem odbíhal od různých činností sem a tam.

Samotka a myšlenkové mapy

V minulém blogu jsem se rozepsal o tom jak se chci zlepšit v plánování. Jo, to jsem byl přesně v tom procesu jak jsem si vytyčoval cíle těch deseti dnů na samotce u lesa… Teda u moře. Musím se přiznat, že mi myšlenkové mapy během toho týdne pomohly naprosto skvěle.

Hned během pondělka jsem měl vytvořenou strukturu na náš chystaný seminář pro závodní jezdce v České republice. Měl jsem vymyšlený plán toho jak zkvalitníme aktivity firmy v oblasti marketingu nebo v oblasti tvoření práce. Měl jsem totiž takovou svou chvilku, kdy jsem si řekl, že nebudu na nic čekat a tvořit budeme teď hned. Moje kreativita byla za poslední dobu na jedné z nejvyšších pozic.

Myslím si, že za to můžu poděkovat přednášce od Tony Buzan. Velmi jednoduché kroky, které se dobře přináší do života. Každý jsme malíř, každý jsme věděc a každý jsme spisovatel. Stačí nám k tomu vzít barvičky do ruky, nakreslit myšlenkovou mapu a taky motýla. Zkus dát Tonymu šanci.

Vrchol aktivity o samotce

Aktivita rostla asi až do středy večer. Neuvěřitelně se mi dařilo kombinovat práci, plánování, čtení, poslouchání podcastů a studování videí. Rozhodně to nebylo tak dokonalé, jak by sis představoval. Odskakování od jedné věci k jiné. Sledování videí na YouTube, poslouchání podcastů, studování miliardy věcí.

Na Samotce Desetidenní Experiment Patrik Štipák

8. den byl prostě relax. Okey, byl naprd. Nebavilo mě slavit St. Patrick’s Day Na Samotce 😀

Jak na sebe má být člověk naštvaný, když každá chvilka prokrastinace byla v podobě čtení, sledování přednášek na YouTube nebo poslouchání podcastů s lidma, kteří mi neuvěřitelně pomáhají zlepšovat konstantně různé obory, ve kterých se pohybuju. Tohle byla dlouhá věta, že? Je tohle prokrastinace? Asi jo. Ale do středy večer mi to šlo naprosto naplno.

To-do list se plnil. Dokázal jsem mít místa ve dni, kdy jsem se soustředil na 100% na jednu činnost a ty pak nabourával dalším studiem.

Samotka? Jak na ni? Nebýt sám.

Já jsem od začátku tušil, že moje sociální nutkání bude běhěm těch dnů trpět. Proto jsem měl naplánováno hodně telefonů. Přiznám se, že tohle je jeden z hlavních důvodů, proč nás to táhne zpátky do Čech. Budování přátelství a kontaktů s lidmi. Ve Španělsku mi to nějak nejde.

Španělštinu jsem zlepšil, ale nenarazili jsme na moc lidí, kteří by se zabývali podobnými věcmi jako my. Takže to jsou všechno jen takové ty navazující řeči typu odkud jsi, kolik ti je, co tady děláš a, že vůbec nevadí, že neumíš Španělsky. No a klasické zakončení rozhovoru jak skvělou Španělštinu mám. Lháři.

Proto se často potkávám s lidmi přes Skype. Ať už česky nebo anglicky. Bylo to skvělé využití Parkinsonova zákonu.

“Každá práce trvá tak dlouho, kolik je na ni k dispozici času“.

A přesně tak to mám já. Když jsem věděl, že za hodinu a půl mám domluvený Skype hovor. Byl jsem schopný soustředit se a odvést tolik práce, že moje seznamy úkolů nestačily divit.

Krize nebo Relax?

Vyhraj ráno a vyhraj svůj den. Jednoduchá odpověď na to, proč můj pátek byl takový jaký byl. Po zpátku asi není potřeba se na sebe zlobit. Ve čtvrtek večer jsem se totiž pustil do tvorby své eseje Den mého života 16. března 2017. Užil jsem si to, začal jsem psát někdy v jedenáct večer a skončil krátce po jedné hodině v noci.

Vstal jsem si teda později a celý den se už tak nějak doplížil k odpoledni. Udělal jsem sice nějakou práci, která byla potřeba. Na druhou stranu mi zbylo i spouta úkolů na další dny. Kdo by ale chtěl slavit St. Patrick’s Day Na Samotce, co? Tak jsem si zašel koupit pivo a pizzu a udělal jsem si večer s filmem (dis)Honesty.

Četl jsem už jeho knihu Jak drahé je zdarma, takže jsem si to pořádně užil. O tom teď fakt nelžu.

Vyčištění hlavy, hledání sama sebe

Včera jsem se procházel po parku a poslouchal jsem Calm Season. Dostalo mě to. A ano, do doby než jsem si pustil podcast Proti Proudu s Adamem Vopičkou, jsem je vůbec neznal. V kombinaci s přednáškama od Tony Buzana a tímto rozhovorem jsem se dostal k tomu, že potřebuju daleko víc zapojovat svou druhou půlku mozku. Za posledních 5 let se primárně soustředím na logickou část.

Až minulý rok jsem se dostal díky knize Performance Thinking k mentální přípravě jedince na výkon. Zkusil jsem to aplikovat do prostředí motorsportu, když jsme s jezdci procházeli závodní víkend i z tohoto hlediska.

Kytara Patrik Štipák

Španělka ze Španělska.

Já jsem od sedmi do dvaadvaceti hrál na kytaru. Hodně. No a zjistil jsem jak moc mi to chybí. Včera jsem dostal poslední impuls a zašel do místních hudebnin koupit kytaru. Mám ji doma a už včera jsem na ni hrál. Ve chvíli, kdy dám dohromady dvě skladby na mě čeká velká výzva. Hraní na ulici. Kdy?

No musím si to správně naplánovat! Ve stylu tohoto článku – potřebuju čas na samotce tak, abych byl schopný pak sebrat ty koule a jít do ulic. Cíl je jasný – jít mimo komfortní zónu a vydělat aspoň na pokrytí nákladů kytary. Haha.

Které Podcasty jsem za těch deset dnů na samotce poslechl?

Hana Štipák Show

Poslední podcast s Petrou Drobnou mě dostal. Zlepšující se kvalita otázek a díky Peti neuvěřitelně hluboký podcast. Doporučuju poslat všem lidem okolo tebe, kteří si myslí, že v životě jde něco lusknutím prstu. Hlavně, pokud by ten člověk chtěl zhubnout.

Proti Proudu

Dane, opravdu děkuju. Dostáváš mě k lidem, kteří v Čechách dělají neskutečné věci a o to víc se těším, až se v červnu přesuneme do Prahy.

The Tim Ferriss Show

Travel Bible Podcast

The Blog Millionaire

Zdá se ti, že toho je moc? No já nemám televizi. Snažím se vypínat brzo počítač a chodím několikrát za den ven se psem. Když má někdo doma puštěnou televizi, mě hraje podcast. Navíc jsem tu neměl ženu. Takže co si budeme povídat, potřeboval jsem to něčím nahrazovat.

To je konec dnešního psaní. Ano, jdu ven. Tentokrát bez sluchátek. Hledět do moře.

Patrik Stipak podpis

Napiš svůj názor

Komentář

    • Odkazy jsou důležité. Jinak bychom tady tu síť nepropojili! Záměrně jsem vynechal slovo motivace 😀
      Jo a jen do mě. Po dlouhé době někdo u mě v počtu poslechů překonal Timovu Show.